K poskytování služeb a analýze návštěvnosti využíváme souborů cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací zde

DIVADELNÍ REŽIE - Mistr a Markétka

FAUST DVACÁTÉHO STOLETÍ, tak by se dal označit Bulgakovův román Mistr a Markétka. Odlišnost času, ve kterém obě díla vznikala, je patrná na první pohled. Na rozdíl od Goethova Fausta, kde Mefistofeles ještě bojuje o duši romanticky se bouřícího člověka, je zde ďábel spíš nástrojem očisty a vykonavatelem spravedlnosti. Ďábel Woland zjišťuje, že peklo si lidé dokáží způsobit sami. Přichází, aby očistil křivdu a napravil do nebe volající nespravedlnost.

Román představuje dvanáct let Bulgakovových experimentů, změn a variant základního nápadu, rozsáhlé studium a promyšlený kompoziční záměr, a v závěru práce i vědomí postupující nevyléčitelné nemoci. Přesto jde o dílo neobyčejně svěží, udivující svým rytmem, divadelním viděním, fantastikou, groteskností a čirou komediálností. Autorova tragická životní situace jako by román vůbec nezatěžkala. Jeho celkové vyznění je optimistické: i když se na tomto světě jen stěží lze dočkat spravedlnosti, není jediný, je jen malou částí netušených světů a neporovnatelných možností, ve kterých se pohybuje a kterými disponuje ďábel Woland a jeho svita a kde Mistr a jeho vyvolená Markétka dostávají to, po čem tolik touží - možnost v klidu žít a tvořit.

Milostný vztah Mistra a Markétky, který vznikl jako osudová romantická láska, je tragicky přerušen zatčením Mistra a realizuje se teprve v posmrtném životě. Jako by ani nebyl z tohoto světa, ze světa, který román zobrazuje. Jako by byl spíše jeho protikladem a symbolem neporazitelnosti lidské touhy po čistotě. V každém případě je tento vztah realizován jen díky zásahu Wolanda a jeho svity. Právě ona je strůjcem mnoha komediálních situací.

Princip, kterým ďábel Woland a jeho svita vstupuje do světa, kde se hmotařství stalo jedinou ideologií, se dá přirovnat ke kulečníku. Jako by Woland byl oním impulsem, který dá šťouchem tága impuls kouli, jež uvádí do pohybu všechny ostatní. Ďábel se angažuje nikoli plošně, ale v jednom jediném případě, a proměňuje životy lidí, kteří jsou na životní osud Mistra a Markétky, ať už přímo nebo nepřímo, dnes bychom řekli karmicky, vázáni. Postižení jsou napojení přes dvě věci - přes Mistrův zakázaný román o Pilátovi Pontském a přes byt, v němž bydlí redaktor Berlioz, který Mistrův román zakázal. Byt, podobně jako román, nese pečeť spáchané nespravedlnosti: z bytu se dříve ztráceli nájemníci a mizeli neznámo kam (domyslíme si, že do stalinských lágrů). Ze zběžného pohledu se zdá, že své oběti vybírá náhodně, ale tato náhoda se při bližším pohledu jeví jako zákonitost. Ve Wolandově zásahu je ukryt přesně ten princip, kterými se řídí všechny přírodní síly. Říká-li moudré lidové rčení, že „čert dělá na jednu hromadu", ve zkratce a přitom pravdivě to vystihuje způsob rozvíjení děje. Veškerá smůla i veškeré štěstí nikdy nejsou přidělovány přesně, statisticky, logicky, podle pořadníku. Bulgakov si je toho velice dobře vědom jako lékař i jako duchovní člověk. Proto se vysmívá všemocnosti lékařské vědy i chiatrie, stejně jako se vysmívá všem činovníkům, kteří si chtějí propachtovat bezpečí a malé životní štěstí výměnou za své přisluhování režimu. Bulagov ví, že svět je řízen silami, které nelze předvídat diagnostickými přístroji ani vědeckým světovým názorem.

Často se hovoří o Bulgakovově groteskním vidění. Vedle grotesky je tu ovšem ještě jedna síla - ironie - síla, která dává člověku s humorem, a přece chápat lidský úděl jako omezený, nikoli snad pouze nějakými vnějšími silami, ale zejména vlastní omezeností. Woland tu v jistém smyslu symbolizuje všechny potlačené síly zmrzačeného života, naši spoutanou fantazii. Nejen Berlioz, ale i Mistr je omezený. Berlioz zapomněl na nejistotu lidské existence, Mistr zapomněl, že naděje je neustále živá a člověk nesmí rezignovat ani v té nejzoufalejší situaci. A právě této omezenosti se Bulgakov vysmívá. Jeho pohled je krutý stejně jako soucitný. Všimněme si, jak je v románu Markétčino běsnění v domově literátů zastaveno malým chlapcem, který pláče, protože jej probudil hluk. Ani jako čarodějnice letící na koštěti není Markétka „posedlá ďáblem", ale vykonává svoji svobodnou vůli, zatímco jiní lidé (Pilát, Berlioz), připoutaní ke svému postavení, rezignují na svou svobodu i ve stavu naprosto střízlivém. Právě v aktivní postavě Markétky vidí Bulgakov ideál lidské existence - obraz odvážné milující a svobodné duše schopné obětovat se pro věc, která ji přesahuje.

premiéra: 1999
ocenění: Inscenace nominována na Cenu Alfréda Radoka
divadlo: Národní divadlo, Praha
mistr-a-marketka[1426715887].png

tvůrci a obsazení

  • AutorMichail Bulgakov

  • RežieOxana Smílková

  • PřekladAlena Morávková

  • Scéna a kostýmyJevgenij Kulikov

  • HudbaPavel Helebrand

  • DramaturgieJan Hančil, Josef Kovalčuk

  • Spolupráce na adaptaciJan Hančil

  • Pohybová spolupráceJiří Reidinger

  • HerciOndřej Pavelka, Sabina Králová, František Němec, Vilém Udatný, Miroslav Donutil, Jan Novotný, Jiří Reidinger, Tomáš Racek, Eva Salzmannová, Jan Vlasák, Martin Preiss, Petr Pelzer, Vladislav Beneš, Tomáš Petřík, Klára Jerneková, Jana Boušková, Jaromíra Mílová, Milan Stehlík, Hana Ševčíková, Zuzana Šavrdová, Jiří Krytinář, posluchači katedry pohybového a nonverbálního divadla AMU a další externisté.

:
:
:
:

V případě jakýchkoliv nejasností neváhejte napsat zprávu nebo zavolat.


Oxana Smilková