OXANA SMILKOVÁ

V kaleidoskopu smyslu…

/Trochu o Litvě, o radosti, o festivale/

Když já si vybavím ze svých vzpomínek slova „Litva“, „Litevská kultura“, „Litevské divadlo“, hned mi naskočí světoznámá jmena …Čurljonis, Miltinis, Adomajtis, Banionis, Někrošjus, Tuminas, Michail Čechov… Nezapomenutelný „Hamlet“ od Někrošjuse v Plzni…

Mé vnitřní plátno zaplňují představy, předstihují jedna druhou… Hlavní chodba Litevské divadelní a filmové akademie ve Vilniusu, jako tunel s portréty Michaila Čechova… úsměvy, role, ostříží vnímaní světa, úsvit doby… Starý Vilnius… Útulné kafé se starožitnými židličkami a časem vybledlé fotky začátku XX. století, přitažlivá chuť mistrovsky uvařené čokolády, záblesky jantarových hor ve výlohách butikových obchodů… Stříbřité půvabné oči severských žen, elegantně oblečené, s trochu ironickým úsměvem muži… Žádné tepláky a lhostejně zavěšené kapuce mikin na zádech! Dokonalé moderní účesy, neuvěřitelné boty, jejichž kožené podrážky vyťukávají rytmus celého města…

A děti – různobarevná hejna takových ne moc křiklavých, ale zvědavých vrabčáku…

Jednoduchostí a majestátností ohromující plastika staré architektury, zraněná násilím panelákových zásahů… Vzbuzující dojem skoku až k nebi – kostely, věže… jako vyřezávání z černého lesklého papíru… v koutech dvorku tančící panterové kočky… A skupiny lidí, otočených ke slunku – ostrovy radosti a ticha ve slunečných dlaních… Tak inteligentní, tak rozměrově malá země – a má 40 univerzit! Spoustu Litevců je rozhozeno po světě – pracují, učí se… Je jich mnoho slavných. Vynikající knižní obchody, starožitnictví, antikvariáty… ale vše bez přepychu, nějaký asketizmus, skromnost a majestátnost ze všeho vyzařuje!

„Akvária“ univerzitních budov pro výuku nových generací a… rozbité, strašlivé, šklebící se, ještě z dob socializmu, koleje pro studenty. Světoznámá evropská univerzita v Šiauliai a taky světoznámé muzeum čokolády s fabrikou, kde si každý může vyzkoušet vyrobit vlastní čokoládu… „Křížový kopec“ - svaté místo a energetický bod, propojení zemských energií s Vesmírem – Kopec Naděje, zanesený do seznamu UNESCO, místo, kterých na zemi není až tak moc… kopec “Ukřižovaný láskou“ patří všem – celému světu…

A tam nás pozvali. Na Mezinárodní festival vysokých divadelních škol „Under the sun!“. Teď chápu, proč „Under the sun“! Slunce je celoročně vzácností v počasí Litvy a jeho teplo i světlo, prostupující skrz starověké siluety kostela a jantarová těla smrků, už dávno vešlo do rituálu SETKANÍ LIDÍ…

Šiauliai má 777 let! Ale po druhé Světové válce z jeho historických budov nezůstalo skoro nic… Kostel a vinný sklep rodiny ruských mecenátů umění, kam nás na závěr festivalu pozvali na ochutnávku vzácných vin a slívové vodky z roku 1815!

12 Vysokých škol z různých konců světa soutěžilo v hlavním programu festivalu: z Ameriky, Norska, Ruska, Dánska, Nizozemí, Lotyšska, Litvy, Finska a České republiky. Naše letadlo odstartovalo z Vídně přibližně v 11. hod. a přibližně v 19 hod. již nás čekali na ceremonii zahájení 8. mezinárodního festivalu „Under the sun!“ Venkovní teplota v Šiauliai se vyšplhala na +27 °C! Svítilo slunce!

Seznámení začalo díky nabídce zatančit si spolu lidové Litevské tance. I když naše oči hned zpozorovaly sněhobílé plachty ubrusů, prostírajících k nám pestrobarevné palety voňavého, krásně naaranžovaného, bohatého jídla a pití, začali jsme tančit! Najednou v melodii zaznělo… známe od dětství „Pec nám spadla, pec nám spadla…“ Jenom slova byla jiná… Naše oči poskakovaly spolu s nekončícími poskoky, kroky, tleskáním, úsměvy… Po večeři – seznámeni se scénou, noční zkouška: hrajeme zítra v 15:00! Čas na odpočinek není. V 8 hod. ráno zkoušíme se světlem. A už od 10 hod. poběží ve stejném sále celý festivalový program. Pracovní jazyky: litevsky, rusky, anglicky. Musím říct, že naši studenti perfektně zvládali všechny tři, ale anglický byl výborný, dokonce jsme naše představeni hráli v angličtině.

Čas je 15:00… Nechci popisovat trému, která doprovází každou premiéru, ale pro moje studenty to byla opravdová premiéra: „Metamorfózy“ jsme hráli poprvé. V sále bylo plno, mezi studenty a pedagogy byly i děti studentů a pedagogů…

Diváci se hned zapojili do představení, spoluprožívali každý jeho okamžik. Bylo to pro nás hodně inspirativní a povzbuzující. Konec – ticho – ovace!...

Prožili jsme velkou radost! Radost ze setkání s jiným světem, jiným divákem…a tím víc jsme si vážili zážitku, který jsme měli po představení. U některých diváku byly v očích slzy… „Harakiri! – tak se jmenuje herecký prožitek, který se povedl. Osobně já si myslím, že naši studenti byli výborní, měli radost z tvorby, hráli s divákem, jednali v obrazném systému Hájku, který je podstatou dramatiky „Metamorfózy“, pracovali týmově, profesionálně. Mám z toho příjemný pocit, že to, co je učíme na škole, přijímají, inspiruje je to, a dodává jim odvahu v hledání vlastní herecké cesty.

Dostali jsme hlavní cenu festivalu – Cenu za nejlepší představení – „The best performance“ a k tomu Cenu za nejlepší herecký výkon v kategorii „herečka“. Převzala jí Terka Slavkovská.

Ukázali jsme na festivalu mimo hlavní program i filmy z výuky filmovému herectví, které jsme natočili s mým předchozím ročníkem „Frida Kahlo“ a „Malý princ“, které byly velmi dobře ohodnoceny kritikou i divákem, a dostali jsme i speciální pochvalu od pedagogů z Ameriky a Norska, kteří mají výuku z filmování v hereckých ročnících. Láďa Odrazil, který hrál ve filmu „Frida Kalho“ a byl s námi na festivale, dostal hodně pochval za svůj herecký výkon. Seznámili jsme se na workshopech s procesem výuky herectví na jiných školách, debatovali jsme o metodách a pedagogice ve výuce, o morálním zákonu na uměleckých školách, o změnách, které jsou nezbytné v době zrození nového multikulturního prostředí.

Jsme vděčni Litevské univerzitě, jejich pedagogům a studentům za nezapomenutelný kulturní a lidský zážitek, a vděčni naší škole, která nám umožnila ukázat a vyzkoušet výsledky výuky herectví naší školy v mezinárodním kontextu.

doc. PhDr. Oxana Smilková CSc.

Vedoucí Atelieru činoherního herectví

JAMU, Brno, květen 2013

Tato inscenace dostala Cenu za nejlepší inscenaci, nejlepší režii a zanejlepší hlavní ženskou roli /Tereza Slavkovská/na mezinárodním festivale uměleckých divadelních škol v Litvě / ŠAULAJ/