K poskytování služeb a analýze návštěvnosti využíváme souborů cookie. Používáním tohoto webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací zde

DIVADELNÍ REŽIE - Maškaráda

Lermontov napsal a pokusil se vydat Maškarádu poprvé v roce 1835. Tato tříaktová verze, která se nedochovala, byla odmítnuta cenzurou, a autor začal dílo přepracovávat. Dochovala se část další rukopisné verze hry, která se liší od oficiálně dochované verze čtyřaktové, tzv. kanonické, která vznikla následně připsáním čtvrtého dějství a která je onou nejznámější variantou mající svou dlouhou inscenační tradici. Jednotlivé verze hry se kromě počtu dějství lišily také jmény postav a rozlišnou velikostí jejich partů (např. postava Kazarina hrála patrně velkou úlohu v nedochované první verzi, v kanonické verzi některé pasáže nahradil part Neznámého a v poslední verzi, ze které je Neznámý zcela vypuštěn, přešel text opět na Kazarina). Rozlišné byly také závěry her.

Poslední verze Maškarády se pak už liší velmi zásadně: již samotným názvem - Arbenin, počtem dějství - je jich pět, postavami (chybí Neznámý, Štralová, přibývá Olinka, zvětšuje se úloha Kazarina i Spricha), zápletkou i jejím rozuzlením, ale také básnickým jazykem, stylem. Arbenin poslední, stejnojmenné verze Maškarády - to už není jen romantický zoufalec; autor zde vykročil daleko za hranice psychologického realismu a společen ské kritiky, která předjímá satiru a tragikomický pohled na svět. Drama Arbenin má sice lyricky básnický jazyk, ale způsob rozvr žení dramatu, tvorba situací a náznak mizanscén, se dá již pova žovat za ryze moderní drama a v mnohém svou nedourčenosti] připomíná spíše scénář. I tato verze byla však cenzurou zakázá na. Zákaz Maškarády trval až do roku 1842, kdy poprvé vyšla] v okleštěném vydání tiskem.

Teprve v roce 1862 byla Maškarád poprvé uvedena na jevišti, a to v Malém divadle v Moskvě (opě v redukované podobě) a v Alexandrijském divadle v Petrohrad (zde se hrála kanonická čtyřaktová verze). Byla to však pouz benefiniční představení. Prvním oficiálním nastudováním byl až inscenace V. E. Mejercholda v roce 1917. Ten také původn uvažoval o nastudování verze Arbenin, záměr však neuskutečnil protože text považoval za příliš volný.

O aktuálnosti hry v totalitních režimech svědčí pozoruhodn fakt, že za Stalinovy éry byly v Sovětském svazu zakázány pře devším dvě hry: Shakespearův Richard III. a Lermontovov.

INSCENACE NOMINOVÁNA NA CENU ALFRÉDA RADOKA

premiéra: 2005
ocenění: Inscenace nominována na cenu Alfréda Radoka
divadlo: Slovácké divadlo Uherské Hradiště
maskarada[1426715869].png

tvůrci a obsazení

  • AutorMichail Jurjevič Lermontov

  • RežieOxana Smilková

  • Asistent režieDavid Vacke

  • PřekladAlena Morávková

  • ChoreografieHana Charvátová

  • Scéna a kostýmyJevgenij Kulikov

  • HudbaPavel Helebrand

  • ÚpravaOxana Smilková

  • HerciMartin Vrtáček, Jitka Josková, Anna Pospíchalová, Josef Kubáník, Jiří Hejeman, David Vacke

:
:
:
:

V případě jakýchkoliv nejasností neváhejte napsat zprávu nebo zavolat.


Oxana Smilková