Hamlet

První prověřená zmínka o existenci této Shakespearovy hry pochází z roku 1602. Zachovala se v mnoha různých verzích, některé byly složeny ze vzpomínek herců, kteří v ní hráli, o jiných se dodnes diskutuje, zda pocházejí z rukou dramatika osobně. Pro hlavní zápletku našel Shakespeare inspiraci ve skandinávské pověsti, vyprávěné ve 12. století. V ní princ Hamlet pomstí vraždu svého otce. Shakespeare však příběh rozšířil o další motivy a dílčí zápletky, zakomponoval do něj také ducha Hamletova otce, příchod herců na hrad Elsinor a předvedení hry, skrze kterou usvědčí strýce z vraždy, nebo Oféliino šílenství a smrt. Dramatik v Hamletovi užívá různých stylů psaní – jak v próze, tak ve verších – jeho cit pro stupňování napětí dosahuje svého vrcholu a Shakespeare tak vytvořil jednu z nejlepších dramatických tragédií.

Inscenaci uvádíme s podtitulem Scény ze života královské rodiny, protože je nutné odhalit nejužší vztahy v rodině, ty jsou pak odrazem našeho jednání ve společnosti, z nich mohou pramenit ty největší světové tragédie. Pro inscenátory i herce je nejpodstatnější otázka odpovědnosti člověka. Nejen odpovědnosti v životě, ale také odpovědnosti v umění. Protože jak v životě, tak v umění existují určité zákonitosti a hranice. Pokud ne, zbývá jen bezbřehá provokace. Každý umělec by se měl setkat s Shakespearem, s Hamletem a položit si tuto zásadní otázku. Protože podle našeho názoru umění není prvoplánovou provokací. Umělec je odpovědný za své dílo a s vědomím této odpovědnosti ho nabízí divákům.